Ústavnímu soudu sluší zdrženlivost

0

Zakážeme na základě nálezu ubytování Alexandrovcům, jak doporučuje Jindřich Šídlo?

Ústavní soudci Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček se postarali o pořádné překvapení. Zabývali se ústavní stížností hoteliérské firmy z Ostravy, která dostala pokutu za diskriminaci, když umístila na hotel tabuli, že turisty z Ruska bude ubytovávat jenom tehdy, když projeví (podepíší) nesouhlas s anexí Krymu.

Česká obchodní inspekce jí udělila pokutu 50 tisíc korun; po odvolání ji krajský soud snížil na desetinu a Nejvyšší správní soud potvrdil. Svoje stanovisko uzavřel odkazem na Haškova hospodského Palivce: „Host jako host, třebas Turek – pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“

Soudce Ludvík David, třetí člen senátu, nechtěl do rozsudku Nejvyššího správního soudu zasahovat, tak se předseda Šimíček rozhodl vypracovat nález s pomocí Kateřiny Šimáčkové sám.

Podrobnou argumentaci najde zájemce na webu ÚS i s disentním stanoviskem soudce Davida.

V Británii se hospodě říká pub, což je zkratka z public, tedy veřejný. Mám-li soukromý dům nebo klub, mohu si do něj zvát, koho chci: výběr je můj. Ovšem pokud si ve svém domě otevřu hospodu, stane se její prostor veřejný a pravidla jeho používání stanovuje veřejná moc. Základní pravidlo je, že do něj může pán i kmán.

Za to, že jako hospodský vydělávám peníze sice soukromým podnikáním, ale ve veřejném prostoru, musím přijmout omezení, která veřejná moc stanoví – například že si nemohu hosty vybírat, musím dodržovat uzavírací hodinu, zákaz kouření, nepodávat alkohol mladistvým, dodržovat hygienické předpisy, platit daně atd. Veřejná moc mi totiž používání veřejného prostoru vlastně propůjčuje. Haškův Palivec tomu dobře rozumí. Běžný český občan ani za mák. Je to jeho majetek, tak si může dělat, co chce, uvítala česká hospoda nález dua Š+Š.

Z odůvodnění nálezu lze usoudit, že kdyby se hotel nacházel v opuštěném beskydském údolí, považovali by autoři jednání jeho majitelů za diskriminaci, protože by scházela možnost substituce služby. Pokud však nález závisí na takových podrobnostech, ztrácí jasnost a srozumitelnost. Otázka je, jde-li pak ještě vůbec o právo nebo o účelovou ekvilibristiku.

Nejeden občan se zeptá, jestli by ÚS rozhodl stejně, kdyby majitelé hotelu vyžadovali nesouhlas s nelegitimní a nelegální válkou v Iráku od občanů zemí, kteří se na ní podíleli.

Je to škoda. Ústavní soud je poslední instancí. Sluší mu proto zdrženlivost. Jeho nálezy by měly svítit na cestu jako maják. Obávám se, že cesta, na kterou svítí nález II. senátu Ústavního soudu, k právnímu státu nevede.

************************
Když jsme se o tom bavili s kamarády jeden se mě zeptal: A co říkáš odkazu na doktora Galéna, který soudci použili?
(vytkněme před závorku,že v případě citátu z Haškova Švejka nejde o Turka jako o etnikum, ale o příslušníka národa, s nímž jsme ve válce)
Z nálezu ÚS
27. Pokud proto Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku se zjevnou
nadsázkou citoval Haškova Palivce („Host jako host“, řekl Palivec, „třebas Turek. Pro nás
živnostníky neplatí žádná politika“.), považuje Ústavní soud za daleko příhodnější poukaz
na jiné příklad z krásné literatury. Daleko bližší mu je totiž humanistický odkaz, ztělesněný
v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený
lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení
agresivní války. V jedné scéně proto uvádí: „Já léčím jen chudé. Chudí nemohou nic dělat,
ale ti druzí, ti mohou spíš prosadit, aby už nebyly války. Na ně se víc dá, pane. Mají větší
vliv. Řekněte jim, aby všichni užili svého vlivu.“ (K. Čapek: Loupežník, RUR, Bílá nemoc,
Československý spisovatel, 1983, str. 275). Doktor Galén tedy nezastával názor, že „pacient
jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění a proto
podmiňoval vydání svého léku zastavením války. Stejně tak stěžovatel v nyní projednávané
věci zjevně chtěl jednak projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu, a jednak chtěl
alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou)
na politickém životě státu, kterého považoval za agresora.

Asi nepochybíme, budeme-li tvrdit, že Ústavní soud vnímá doktora Galéna jako příklad hodný následování.
Zase je ale třeba příměr soudu upřesnit. Doktor Galén není podnikatel ,který by provozoval veřejný prostor jako hoteliér. „Pacient jako pacient“ nemá s výkonrm lékařské profese nic společného. Lékaři jsou svobodná povolání, která se řídí svými kodexy. Doktor Galén je vázán Hippokratovou přísahou.
„Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.“ sliboval Doctor Galén.

Karel Čapek v předmluvě k Bílé nemoci píše: “Dva velké světové názory se tu utkávají tak říkajíc nad ložem bolesti, a v jejich konfliktu se rozhoduje o životě a smrti malomocného lidstva. Ten, kdo je představitelem vůle k moci, se na své cestě nenechá zastavit soucitem s lidskou bolestí a hrůzou; ten pak, kdo se s ním utkává ve jménu humanity a úcty k životu, odpírá pomoc trpícím, protože sám fatálně přejímá neúprosnou morálku boje”. Karel Čapek dál píše, že si uvědomuje, že strana Míru bude v posledku muset vést válku stejně nemilosrdně jako strana Války.
Čapek si zároveň uvědomuje, že proniknutí politického boje na pole Hippokratovy přísahy znamená její popření.
Ústavní soud se pustil na velmi tenký led, opírá-li se v odůvodnění nálezu o literární postavy. Ve válce, která přišla, přece proti sobě nestál Diktátor proti doktorovi Dětinovi.