Parlamentní, nebo kabaretní demokracie?

0

Profesor Klokočka, bývalý soudce Ústavního soudu, napsal srovnávací studii Ústavní systémy evropských států.  Upozorňuje v ní mimo jiné, že tzv. kontrasignované kompetence prezidenta jsou ve skutečnosti kompetencemi vlády, která má iniciativu a prezident zde hraje vlastně roli notáře.  Co znamená kontrasignované? Aby prezidentovo rozhodnutí bylo platné, musí na něm být kromě jeho podpisu i podpis předsedy vlády nebo jím pověřeného ministra. Jde o většinu kompetencí, které prezident má. Proč to dělení vlastně existuje? Tradice. Prezident je ústavně transformovaný císař pán. Stejně jako on není z výkonu své funkce odpovědný. Za jeho rozhodnutí v rámci  kontrasignovaných kompetencí přebírá spolupodpisem odpovědnost vláda.

Má to logiku, protože na přípravě těchto rozhodnutí se musí podílet odborný aparát ministerstev.  Ministerstva mají tisíce zaměstnanců, prezidentská kancelář několik desítek.  Je proto logické, že podklady pro jmenování generálů, soudců, profesorů, diplomatů, vyhlašování voleb, sjednávání smluv, propůjčování a udělování státních vyznamenání, nařízení abolice či udělení amnestie má v rukou vláda.  Ústava předpokládá, že v těchto případech má vláda prioritu, připraví prezidentovo rozhodnutí a připojením spolupodpisu za něj pak přebere odpovědnost.  Tak by to mělo být.

Když profesor Klokočka upozornil, že prezident Klaus nemůže svévolně stanovit termín voleb v roce 2006, protože musí vycházet ze stanoviska vlády, sklidil od něj tvrdou kritiku. Vyčetl mu, že to je schválnost, protože nebyl podruhé jmenován ústavním soudcem, i když se Klokočka, v souladu se svým přesvědčením, že ústavní soudci nemají kandidovat dvakrát, o jmenování vůbec neucházel.  Známí “ústavní experti” ODS Přemysl Sobotka a Mirek Topolánek, kteří se nikdy nezatěžovali tím, aby rozlišovali výlučné a kontrasignované kompetence prezidenta, Klause pochválili.

Všichni tři čeští prezidenti se rádi tvářili, že i kontrasignované kompetence jsou “jejich”.  Nepozorná média je v tom podporovala.  Ve skutečnosti je udělování státních vyznamenání kontrasignovanou kompetencí. Vzpomněli byste si na jediný televizní přenos, ve kterém by moderátoři připomněli veřejnosti, že řády uděluje prezident se souhlasem vlády, resp. premiéra?

Otázka případné abolice pro premiéra Babiše už je doslova příspěvkem do silvestrovského kabaretu.  Podle pravidel hry by podklady pro abolici mělo vypracovat ministerstvo spravedlnosti v rámci nějaké státní politiky, nechat schválit na vládě a poslat prezidentovi.  Až by prezident abolici nařídil, měl by premiér nebo jím pověřený ministr k prezidentovu podpisu připojit svůj. Myslíte si, že by se při dodržení těchto pravidel o abolici vůbec mluvilo?

Co se dnes na mediální scéně odehrává, je smutným důsledkem ignorování ústavy.  Bohužel, celá řada ústavních právníků přijala tezi, že se ústavní zápas koná v ringu, v němž jsou místo provazů gumy.  Kdo si urve víc prostoru, ten ho má.  Jenže pokud přestaneme rozlišovat, co býti má, od toho co jest, vláda práva se může stát chimérou.